Nezařazené | 26. 9. 2017

7x s Tomášem Chrudimským

Ing. Tomáš Chrudimský
37 let
Area Sales Manager Czech Republic & Slovakia
FRIMO Group GmbH


Ve firmě na pozici Area Sales Manager pro ČR a SR od roku 2007; od roku 2017 též pro Polsko, Slovinsko a Rumunsko.


Který technický, kulturní, společenský jev (vynález, událost, myšlenku) považujete za nejdůležitější? 

Přelomových technických vynálezů je mnoho, a proto bych se zaměřil spíš na jeden kulturně-společenský jev, který je pro naši západní civilizaci z mého pohledu v poslední době zásadní. Jedná se o fenomén svobody. A to svobody v širším pojetí. Nemám na mysli pouze svobodu politickou a mediální, nebo svobodu slova, ale celý soubor svobod, kterých se nám v současné době dostává hlavně díky rozvoji nových technologií. Naše generace je přijímá a využívá jako by se jednalo o samozřejmost, a přitom se jedná o jev, který v celé historii lidstva a v rozsahu, jaký je nám dopřáván, neměl nikdy ani v nejmenším obdoby. Mimo zmíněnou politickou svobodu volby a slova se jedná např. o svobodu pohybu a komunikace. Absolutní většina českých domácností vlastní automobil a za průměrný týdenní plat může kdokoli vyrazit tisíce kilometrů do všech světových stran. Za průměrný měsíční plat se pak dostaneme téměř kamkoli po celém světě, vyjma vysoce exotických destinací, kam jsou zapotřebí případně platy dva. Pokud jste přivřeli oči a počítáte, zda je to pravda, tato myšlenka se potvrzuje. Nechtěl jsem tuto úvahu převést na peníze, ale na samotný fakt, že nám je takřka celý svět dostupný. V neposlední řadě se pak jedná o svobodu komunikace. Prakticky zadarmo můžeme telefonovat, ale i vidět se kdykoli s kýmkoli na světě, kam sahá internetový signál. Výčet svobod, které nebyly v tomto rozsahu naším předchůdcům k dispozici, by mohl dlouze pokračovat. Na druhou stranu je tento vývoj fenoménu svobody rychlejší než vývoj společnosti samotné. Učící spirálou nás, myšleno celosvětovou společnost, budou dějiny novým technologiím přibližovat, ale již je asi nikdy nedostihneme. A to i díky faktu, že pravděpodobně každý čtenář časopisu Plastic Production se na tomto fantastickém technologickém vývoji také podílí. Úvahu bych chtěl zakončit pozitivně, a proto tedy doufejme ve společenský vývoj správným směrem.

Kdo nebo co Vás ve Vašem životě nejvíc ovlivnil?

Člověka formuje mnoho lidí a událostí, ale zamyslím-li se nad konkrétní osobou, asi nejvýraznější stopu ve mně zanechal nedávno zesnulý kamarád Miroslav Matěcha. A to díky své všestrannosti a morálnímu vizionářství. Nejpíš nikdy jsem nepoznal takto doslova renesančního člověka. Byl vynálezce, programátor, vývojář hlavolamů a největší český tvůrce Sudoku, v čemž všem také úspěšně podnikal. Celý život byl na místní úrovni politicky aktivní, mimo jiné také signatářem Charty 77 a troufám si tvrdit, že opravdu vždy myslel pouze na morálku a zlepšení společnosti, bez ohledu na osobní prospěch. K tomu řadím např. i jeden z jeho činů, že postavil na vesnici za několik mi lionů hospodu s velkým kulturním sálem, u kterého od počátku věděl, že se jedná o nenávratnou investici. Jen k tomu zkrátka říkal, že každá obec hospodu potřebuje, jinak společensky zaniká. Zároveň se jednalo o pravděpodobně nejlepšího lidového muzikanta, kterého jsem kdy poznal. Jeho hudební večery se staly nejen v Podkrkonoší prakticky legendou, resp. u všech lidí, kteří jej kdy slyšeli hrát a zpívat. Bohužel náhle před dvěma lety odešel, což mi doslova trhá srdce.

Pokud byste mohl v české, evropské nebo světové politice něco změnit, posunout nebo dotáhnout do konce, co by to bylo?

Reforma školství a vzdělávání. Netroufám si teď na pár řádcích „něco“ navrhout, jen jsem přesvědčen, že dnešní vzdělávací systém neodpovídá stavu současného světa. Jeden z mnoha důležitých okruhů, který schází, je např. mediální výchova. Současné dějiny ukazují, že společnost jako celek má potíže s orientací ve formě a obsahu. Školství by ale podle mého názoru vyžadovalo zásadní systémovou změnu, toto byl jen drobný příklad.

Co je Vaším motorem?

Kreativita a snaha o využití potenciálu s důrazem na rovnováhu.

Co byste dělal, kdybyste nedělal svoji současnou práci?

Kdybych se před třinácti lety dílem několika náhod nedostal do automobilového průmyslu, asi bych nastoupil u některé z firem tzv. Velké čtyřky a věnoval se consultingu. Nicméně nejvíc by mě asi naplňovalo živit se muzikou. K tomu mi však upřímně chybí odhodlání, nejspíš i víc talentu, a tedy i vize, že by mě tato životní dráha dokázala uživit. Tak zůstane asi i nadále jen u hobby.

Kterou osobnost (žijící nebo historickou) byste rád potkal, a proč?

Např. Václava Havla. Právě s relativně velkým časovým odstupem čtu jeho autobiografii, která mě vlastně dále utvrzuje ve zklamání, že v současné české politice chybí silný zástupce tohoto filosofického proudu. Setkání s Václavem Havlem bych tedy absolvoval nadmíru rád, ale nejraději bych jej měl mezi námi na stálo.

Vaše životní motto?

Nejhorší je nic.